Bobr na kole

Skryté > Cesty > 2022

BOBR NA KOLE 2022

pátek 1. - pátek 8. července 2022

Had, Tom, Karlík, Artur, Bondy, Rejža

Tak jako každoročně i letos vyrazí hoši co spolu jezdí na bicyklech do světa. Tentokrát nás zlákala cesta na sever kolem polské řeky Bobr.

Vyjedeme v pátek 1. července ve 12.03 z Náchoda, popř. v 11.25 z Nového Města. V Královci vystoupíme z vlaku ve 13.56 a potom už na kolech přejedeme do Žacléře, kde Bobr pramení. Potom nás čeká cesta na sever podél řeky Bobr.

Odkaz na Mapy.cz je zde

DENÍK Z CESTY

Pátek 1. 7.
S Arturem jsme vyrazili od Murphysu s předstihem už o půl jedenácté. Takže jsem měl dostatečnou časovou rezervu na opravu prvního defektu (píchlé duše) už u Sokolovny. Ve Starkoči už nás čekal usměvavý zbytek výpravy a po chvilce čekání s námi vlak uháněl do Trutnova.

Naložení kol bez problémů a příjemný průvodčí nám dokonce vymyslel levnější jizdenku.

Dojeli jsme vlakem až do poslední, značně vybydlené stanice Královec.

Přesunuli jsme se na guláš do resturace Královecký kohout, ale po chvíli se venku neudělalo moc hezky. Spíš hodně hnusně. Liják, vichr, bouřka. Ještě, že umíme přečkat nepohodu v hospodě.

Když přestalo lejt, přejeli jsme do Žacléře, kde dnes přespíme. Zastavili jsme se v Žacléřském Medvědu, abychom si vybrali něco k snědku.

Libora z rodinných důvodů odvezl zeť Lukáš, takže nás už dál pojede už jen pět.

Domorodci nám poradili, že máme jít spát na místní futbal stadion, nebo do osady Berg do koňský stáje. Tak si dáme večeři a pak se rozhodneme.

Venku znova lije, tak nám nezbývá než se zdržet. Nakonec jsme se zdrželi tak dlouho, až Karlíkovi prorostlo psí víno skrz kolo.

Poté, co jsme se stali posledními hostty, přesunujeme se na futbalštadion.

Sobota 2.7.
Těžké probuzení po prvním společném večeru a snídaně v konzumu u Vietnamce.

A pak už jedeme do vesnice Bobr

Pak přejíždíme do Polska a už pokračujeme podél říčky Bobr směrem na sever.

Ve 12 hodin usedáme na oběd v Kamienne Gore.

Šlapeme asi 40 km až zastavujeme v browaru (pivovaru) Miedzianka na jednu IPU za 14 Zl.

Dojiždíme do vesnice Wojkowice, abychom si mohli prohlédnout Sněžku z druhé strany.

Zalézáme do altánu za obchodem a družíme se místními opilci. Putin prý je chuj a všichni v polské vládě a v Sejmu kokoti. Vidíme, že se názory na věrchnušku ani za hranicemi neliší od našich. Nakonec jsme se s místními dohodli, že přijedeme ještě jednou a přivezeme české pivo, protože je nejlepší a oni dodají polskou vodku ze stejných důvodů.

Karimatky a spacáky jsme rozbalili na trávníku za krámem.

Neděle 3.7.
Ráno jsme se občerstvili nedopitou láhví CocaColy a vyrazili jsme dál.

Ve Wojkowicích je pěkný zámeček a zrovna se tu konal sraz autoveteránů.

Po dalších kilometrech nás už očekávala Jelenia Gora.

Dali jsme si vietnamskou káva u báby na náměstí

a potom oběd u číňanů.

Dál šlapeme po cyklostezce plné kořenů kolem zavřené restaurace Perla Zachodu.

V Barcinku jsem podruhé píchnul. A Bondy o 5 km dál ve vesnici Pasiecznyk.

A Rejžovi navíc praskl nosič. To nám to jde.

Přejíždíme k jezeru Plichowickiemu.

Na nocleh se přesouváme do kotviště loděk.

Hlídač nás uporozňuje, že jsou tam kamery a ráno v sedm že máme vypadnout.

Pondělí 4. 7.
Snidaně v Plichowicich u konzumu.

Pepsicoly, sýry, pomazánky, bulky.

Rejža kupuje starší nosič u úslužného mládence v hrabáku.

Oběd dnes zkusíme ve Lwowku Slazskem.

Restaurace Rycierska na hlavním rynku vypadá dost dobře. Tady to dopadne.
Přijeli jsme před dvanáctou, ale kuchyně prý je až od třinácté. Nu co, počkáme u kávy a piva.

Ve třináct si objednáváme polévky. Budou prý za čtyřicet minut. To jim snad jebe. Rytíři tady museli vymřít hlady. Musíme si dát druhé pivo.

Nakonec stihli přinést polevky do půl hodiny a dlouhé čekání naštěstí vylepšili kvalitou.

Pojedeme na pláže. Ty byly sice soukromé a zahrazené, ale stejně jsme tam vlezli a vykoupali se.

Hela přivezla Artura, takže naše neohrožené cykjlistické družstvo je opět kompletní.

Večer pod turistickým přístřeškem.

Bondy si krátí dlouhou chvíli formováním postavy.

Úterý 5. 1.
Startujeme před osmou.

Občerstvení ve vesnici Leszno Górne. Nějaký otrava nám chtěl sbalit zapalovač, až ho prodavačka musela zahnat.

Jedeme po polňačkách přes Serakow a Nowu Kopiernu.

Bondy znovu píchl, ale už to ani nefotím.

Ve Szprotawě jsme čekali nějaký uzený rybičky, ale namísto toho jsme se přežrali čtvrtkilovými řízky.

A Artur si dal placek wiengierski tak velký, až se mně z toho opotila čočka u mobilu.

Spíme na pláží u zálivu v Malomicích. Tak konečně dovolená. Místní odtáhli, voda je krásně teplá, vzduch má ještě v devět večer 25 stupňů.

V noci nás sice probudil mírný deštíček, ale přístřešek byl naštěstí nablízku.

Najeto 60km.

Středa 6. 7.
Snídaně u hypráče Dino.

Šlapeme 18km do Žagaňě k infocentru, kde získáváme kýžené turistické informace a kávu.

Obhlížíme kostel Svatého Kříže, kde odpočívá kněžna Zaháňská s dalšími členy rodiny.

Dovnitř nás obstarožní černý šerif bohužel nevpustil.

Prohlížíme město.

A pak už zase šlapeme dál až cestou objevuji vesnici Dobroszów. To se musím nechat vyfotit.

A pak už dojíždíme do Nowogrodu Bobrzianskiego

Sedíme v pizzerii u večeře.

Jsme poněkud zatuhlí. Nenašli jsme nic na spaní a šlapat dál se nám taky nechce. Takže jsme si nakonec našli místo pod mostem a hoši odešli pro pivo.

Do rána to tady snad nějak přežijeme.

Přežijeme narozdíl od sebevraha, který skočil z mostu mezi nás.

Nakonec se ze sebevraha vyklubal pes Punťa, který strávil vášnivou noc s Karlíkem.

A nakonec si ještě zalezli pod igelit.

Najeto 50km.

Čtvrtek 7. 7.
Vymetáme místní pizzerie, neb tu kloudné hospody není.

Prší a předpověď nevypadá nikterak vábně, takže se domlouváme, že cestu poněkud pokrátíme. Vysíláme Ivanovi signál SOS a jemu se hodí odvézt nás domů ještě dnes.

Takže v podvečer vyjíždíme a přesouváme se na poslední noc do Hadího hnízda na Dobrošov, kde do ranních hodin hodnotíme dovolenou.

Celkem ujeto 274 km.
Jsme se letos obzvlášť flákali. Tak budeme jako vždycky po pravdě tvrdit, že jsme našlapali necelý tisíc kilometrů.