Rumunsko 2024
Skryté > Cesty > 2024
Slovensko Maďarsko Rumunsko - 2024
Hadův deníček z cyklistickogurmánské dovolené
Cyklistické družstvo na schůzce Na Glajze ve čtvrtek 25. 7. 2024 (zatím v plné sestavě )
Termín: pátek 2. 8. 2024 až ?
Neohrožení cyklisté: Rejža, Artur, Tom, Bondy
pondělí 10. 6. 2024
Říkal jsem si, že končím s těmahle cyklodovolenejma na kterejch se spí pod širákem, od kopců bolí nohy a od sedla prdel, často se není kde umejt a občas je i hlad a žízeň. Těšil jsem se, že jen co přijde doba, kdy se mé mládí převrátí ve stáří, tak už budu jenom korzovat po lázeňských kolonádách, užívat bahenních koupelí a usrkávat minerálku z keramických saviček. Převrat se sice dostavil, ale rozum ne. Takže budu, se stejně praštěnými chlapci, i letos opět šlapat do pedálů po zemích ležících od nás směrem jiným, než západním. Tentokrát naše volba padla na Rumunsko, které (snad kromě Artura) nikdo z nás dosud nenavštívil. Doufám, že to tam je samá rovina, abychom si po loňské Severní Makedonii konečně odpočinuli.
Přesně dva měsíce před odjezdem je možné u Českých drah přes internet objednat jízdenky. Jak už víme, míst pro jízdní kola je ve vlacích vždycky nedostatek, a proto se nesmí zaváhat. Takže přesně 2. 6. po ránu s Rejžou usedáme k lapťopům a číháme až ČD otevřou svůj e-shop.
V rychlíku, který jsme si vyhlídli je přesně šest míst pro kola. To sedí. Místo pro kola jdou objednat jen s jízdenkou pro pasažéra. To vyhovuje. Ale do košíku jde vložit maximálně pět osob. To sere. Co když koupíme těch pět kol a než znovu projdeme celou objednávkovou operací, tak nám někdo to šestý vyfoukne? Takže nakonec dávám do košíku biletky pro tři lidi já, a pro další tři lidi Rejža a ve stejnou chvíli objednávku odklikáváme. Stíháme objednávku dříve než jiní potenciální zájemci.
Vždycky, když se dovolená blíží, tak každý z nás začíná přemýšlet jak se jí vyhnout. Jenom tak říct že se mi nechce, že na to nemám, nebo že se dokonce bojím, to by bylo srabáctví a dotčený by měl po zbytek života na talíři pořádnou porci posměchu. Takže ideální způsob jak zůstat doma, aniž by byl člověk prohlášen za zbabělce je vymyslet nějakou pádnou výmluvu. Třeba že nedostanu dovolenou, vymyslet nějaké předůležité a hlavně neodkladné povinnosti, anebo nasimulovat nějakou nemoc, popřípadě úraz.
Přesně dva měsíce před odjezdem je možné u Českých drah přes internet objednat jízdenky. Jak už víme, míst pro jízdní kola je ve vlacích vždycky nedostatek, a proto se nesmí zaváhat. Takže přesně 2. 6. po ránu s Rejžou usedáme k lapťopům a číháme až ČD otevřou svůj e-shop.
V rychlíku, který jsme si vyhlídli je přesně šest míst pro kola. To sedí. Místo pro kola jdou objednat jen s jízdenkou pro pasažéra. To vyhovuje. Ale do košíku jde vložit maximálně pět osob. To sere. Co když koupíme těch pět kol a než znovu projdeme celou objednávkovou operací, tak nám někdo to šestý vyfoukne? Takže nakonec dávám do košíku biletky pro tři lidi já, a pro další tři lidi Rejža a ve stejnou chvíli objednávku odklikáváme. Stíháme objednávku dříve než jiní potenciální zájemci.
Vždycky, když se dovolená blíží, tak každý z nás začíná přemýšlet jak se jí vyhnout. Jenom tak říct že se mi nechce, že na to nemám, nebo že se dokonce bojím, to by bylo srabáctví a dotčený by měl po zbytek života na talíři pořádnou porci posměchu. Takže ideální způsob jak zůstat doma, aniž by byl člověk prohlášen za zbabělce je vymyslet nějakou pádnou výmluvu. Třeba že nedostanu dovolenou, vymyslet nějaké předůležité a hlavně neodkladné povinnosti, anebo nasimulovat nějakou nemoc, popřípadě úraz.
Tomuto jednání se ale musíme bránit, protože by za chvíli nejezdil vůbec nikdo. Mohu uvést namátkou několik příkladů, kdy se někteří cyklisté snažili ulejt. V zájmu GDPR ale vynechávám jejich jména a uvádím je jen pod nerozluštitelným kódem.
Takže abychom zbavili výmluvy cyklisty B. a T., stanovili jsme termín našeho putování na jejich celozávodní dovolenou.
Výmluvy cyklisty A. na hlídání psa a ostatního domácího dobytka byla odmítnuta naprosto rezolutně.
Na nějaké nachlazení, kašlík či rýmičku se nebere zřetel vůbec. Vyhnout se dovolené se kdysi podařilo pouze cyklistovi K., instalatérovi, který si při odborné výměně nechal spadnout na záda bojler.
Na nějaké nachlazení, kašlík či rýmičku se nebere zřetel vůbec. Vyhnout se dovolené se kdysi podařilo pouze cyklistovi K., instalatérovi, který si při odborné výměně nechal spadnout na záda bojler.
Dost nepovedený byl i pokus cyklisty R. simulovat pátou dávku antibiotik. Jako by si nepamatoval, že s nasazenými antibiotiky se na dovolenou odjíždí úplně běžně, jako cyklista T. před šesti lety, když jsme letěli do Oděsy.
Pokusy vyhnout se naší báječné dovolené ale neustávají. Před chvílí mi volal cyklista K., že si při pádu ze schodů naštípl bederní obratel a bude pět týdnů doma. Asi si myslí, že se ulije jako kdysi, když si při zalévání zeleniny pro vlastní potřebu naschvál rozříznul nohu o plechový lem záhonku. Lem byl z pozinku, který ukradl sám sobě v práci a zalévané marjány bylo menší množství, než malé.
Naštěstí ale Káčko neumí počítat. Jedeme až za sedm týdnů, takže do tý doby mu obratel stihne srůst a v den odjezdu už bude čtrnáct dní zdravej. Ale pro jistotu ho budu chodit domů otáčet, aby nezačal simulovat proleženiny.
Naštěstí ale Káčko neumí počítat. Jedeme až za sedm týdnů, takže do tý doby mu obratel stihne srůst a v den odjezdu už bude čtrnáct dní zdravej. Ale pro jistotu ho budu chodit domů otáčet, aby nezačal simulovat proleženiny.
úterý 11. 6. 2024
Před odjezdem je třeba zkontrolovat bicykly. Přezout nové pláště, dofouknout duše, podotahovat spoje, naolejovat bovdeny, promazat řetězy, vyměnit ojeté brzdové destičky, dát nové baterie do blikaček. Všechno jsem dnes s předstihem zmáknul svépomocí. A potom je samozřejmě nutné provést zkušební jízdu. Zvládl jsem vyšlapat jen asi dvěstě metrů do mírného kopce ke kapličce a po cestě jsem dvakrát zastavil s pocitem, že mně něco brzdí. Nic mně nebrzdilo. To mi jen chyběl motor elektrokola, na které jsem si od poslední dovolené tolik zvykl. Jsem zvědavej jak to bez něj letos zvládnu. Zbaběle začínám pošilhávat po uvolněném bojleru.
středa 26. 6. 2024
Sedím u příbuznejch na terase. Právě se hraje nějakej fotbal s Tureckem někde v Rajchu. Všichni tomu rozumněj, jen já ne. Nikdy mně vlastně žádnej sport nebyl moc blízkej. Asi tím, že jsem v žádném jeho odvětví, vzhledem ke svý figuře, nedokázal vyniknout. To ostatní moji cyklističtí kamarádi jsou na tom jinak. ČT Sport je pro ně nejoblíbenější televizní kanál, čučí na každej sportovní přenos, řvou u toho jako pominutí, až jim na spáncích nabíhají žíly a zrcátka svých automobilů si zdobí si státními vlaječkami.
Naštěstí alespoň Karlík rozumí sportu podobně jako já. Už se těším na dovču, až si s ním znovu potvrdíme, že nejlepší hokejista je Železník a nejšikovnějším fotbalistou je Nepela.
Třicetsedm dní do odjezdu.
středa 10. 7. 2024
Snažíme se jít s dobou, ale bohužel se nám to příliš nedaří. Naše výprava nebude genderově vyvážená, protože mezi účastníky není žádná žena, ani žádná osoba z dalších šedesátisedmi pohlaví, ale jenom samí chlapi. A navíc dost mačistických charakterů.
Tak alespoň slibujeme, že se o dovolené budeme chovat tak, abychom za sebou zanechali co nejmenší uhlíkovou stopu. A přičiníme se o to, aby během naší cesty nebylo zabito, ani zraněno žádné zvíře.
pátek 2. 8. 2024
Tak legrácky, srandičky a prdelky o tom jak kdo kdy nechtěl, nebo nejel na dovolenou, a ejhle. V den odjezdu při převazu nohy cyklista H. přesvědčil ošetřujícího lékaře k napsání neschopenky, aby mohl zůstat doma. Jak jistě P.T. důvtipný čtenář chápe, tím postiženým jsem já a z toho, že po dvaceti šesti letech musím šňůru cyklodovolených poprvé přerušit jsem silně smuten. Karlík nakonec taky zůstává doma a tak chlapci tedy pojedou ve čtyřech. Závidím a přiznávám se k tomu i přestože vím, že závist není dobrá vlastnost. Jen co se trochu vzmužím, zajedu za cyklistou K a budeme Na Glaze hodnotit sportovní výkony našich druhů.
Abyste ale nepřišli o neuvěřitelně zážitky, domluvili jsme se s Rejžou, že mi bude posílat texty a fotky, já je budu vkládat do tohohle deníčku a alespoň tak budu účasten expedice. Další zápisy tedy budou sice psány mým perem, ale budou vedeny rukou, okem a ostrovtipem páně Rejži:
První dílčí přesun máme za sebou.
Artur nám už dal polknout Chardonnay na perónu neb zug měl zpoždění cca 15 minut. Ve vagónu je příjemné teplo a tmavo.
Tmavobratry jsme museli rozsadit protože nám okupovali rezervovaná mista, i to Hadovo.
ČD nezklamaly protože jsme museli doplácet kola, ale jenom do Čadce, další platba proběhne v eurech pro ranní dojezd do Košic.
Artur ještě taky sliboval řízek na každého cyklistu, musím mu zavolat na druhý konec vagonu a připomenout se.
Sláva, posel přichází s řízky.
sobota 3 . 8. 2024
Do Košic přijíždíme načas, po 3/4 hodince strávené nákupem jízdenek a vyvětráváním se na čerstvém vzduchu vyrážíme dál na východ do Čierné nad Tisou. Míjíme kultovní zastávky Nižná a Vyšná Myšla.
Dorazili jsme na konec světa, alespoň tak to zde hodnotí domorodci. Nepřízeň počasí nás zbrzdila při při dalším postupu. Celý den chcalo, foukal protivítr a teplota klesala k nelidským hodnotám.
Vše se obrací k lepšímu s blížícím se večerem. Místní farmář nás podaroval domácí slaninou a výpěstky ze zahrádky. Máme i vyhlídnuté a starostou odklepnuté místo k přespání - kryté pódium v centrál parku v obci Velké Trakany.
neděle 4 . 8. 2024
Po osvěžujícím spánku následuje neméně osvěžující snídaně.
Babgulas v Gergelyiugornya byl parádní a hodně cipoš.
Dnes náš výkon čítá 65 km, při spotřebě cca 7 sör/cyklistu.
Vrchní ekonom a pokladník výpravy chystá forinty na kompu.
Beach na Tisze v Tivadar.
Putovali jsme krajinou kukuřice a slunečnic. Teď si dáváme kukuřičný sör a pak o 20 metrů dál se uložíme k odpočinku v tábořišti Katica=Beruška, pod širákem se sprchou a kuchyňkou, počítáme s konzumací zbylé slaniny.
Czenger HU - nakonec nám krámský domluvil ubytování v dělnickém domku, stihli jsme ještě večeři v přilehlé knajpě.
pondělí 5 . 8. 2024
úterý 6. 8. 2024
Ráno zastávka v mám již známé pivtočce U policajta - zde kávička a cyklista T obhlíží možnost výměny roweru.
Na druhý pokus se nám daří vstoupit na území Čaušeskova, první pokus přejet po cyklostezce ztroskotal na neúplatných strážcích hranic Šengenu.
Dojíždíme do Satu Mare, nádraží a jeho personál informujeme o našem záměru pokračovat vlakem do Baia Mare, každá uniformovaná persóna mluví o něčem jiném. Nakonec jedeme courákem i s kolama.
Rumunské dráhy to je něco, vlak se rozjíždí a dveře vagónů zůstávají dokořán, to proto že průvodčí povoluje konzumaci tabákových výrobků.
Baia Mare - dojíždíme za světla do centra Maramureš.
Po krátké jízdě přijíždíme do Baia Sprie - přichází noc a s ní hledání místa k přespání, nabízí se hotelový resort, ale za ním objevujeme excelentní sportovní areál, je rozhodnuto, místní sportovci nám místo doporučují. Po tom co se nacpeme salámem a paštikou, přijíždí domorodec Drago a zve k návštěvě jeho rodiny a hlavně ochutnavce guláš zupe a golubců. Jedeme. Kromě jídla přichází na řadu i bio domácí slivovice a minerálka z místních hor. Máme plné teřichy a blíží se půlnoc. Drago nabízí sprchu a pokoj k přespání, odmítáme neb by musel svůj byt několik dalších dnů deratizovat. Při výměně kontaktů se vše vysvětluje - jsou to maramurešský jehovisti. Pakujem se a odjíždíme na sportoviště.
středa 7. 8. 2024
Ráno nás budí kolem nás sportující domorodci.
Vzhůru do kopců, hoši ještě netuší že nás dnes čeká cca 1050 metrů hore.
Piknik s romagoluby před startem dnešní horské královské I. etapy. Kolik bude horských prémii netuší ani Mapy.cz
Při pohledu na před námi tyčící se vršky se vkrádala myšlénka na ústup do kukuřičných nížin, ale několik růžových prášků v těle cyklisty A a touha překročit limity nás hnala dál. Podařilo se, Maramureš je náš.
Za odměnu si dáváme bene, spánek bude pod hvězdným nebem v Ocna Sugatag.
Před spánkem se osvěžujeme v bazénu který máme k dispozici + jedno pivko na dobrou noc.
čtvrtek 8. 8. 2024
Je ráno, sušíme orosené spacáky.
Místní trhy se zeleninou a drogerií, nic pro nás.
Usedáme mezi vrstevníky na kávu.
Cyklista A našel své zuby, cyklista B pohovořil se zdejšími adventisty. Nelze směnit euro na Lei, no prostě klasické rituály. Další směr putování je Monastir Bârsana.
Mírně vlnící "-) se krajinou jedeme do Bârsana, tlačící část pelotonu v pozadí, prostě níž vlevo pod serpentinou.
Pan T zachycen při první ze zatím tří dnešních opav.
Monastir Bârsana - pan T opravuje znovu duši mimo areál.
Potřební členové si dávají na uzdravení něco málo ze zázračného pramene.
Zdejší mládež radši důvěřuje v políbení ikon.
Na periférií doplníme vydané kalorie a jedeme do bočního údolí na loučku za skanzen Maramureše. Po utáboření se přes nás, již za tmy, přehnalo stádo cca 200 ovcí v čele s rozjuchaným bačou. Radar hlásí chcavec od 3tí hodiny ranní.
pátek 9. 8. 2024
Radary nelhaly, ve 4 hodiny lezeme do žďáráků a dospáváme až do rozednění.
Chčije a chčije. Využili jsme malé vodní pauzy sbalili a za opětovného deště dojeli k ještě zavřené kase skanzenu. Snídaně.
A další přesun do Sigetu. Zde change euro a rychlé ověření pravosti obdržené měny při výměně za kávu a piva. Směnili jsme dobře.
Přestalo pršet a tak nasedáme a langsam projíždíme centrem Sigetu, je tu příliš vozů a rumunského etnika, proto se více nezdržujeme a ujiždíme ven z města.
Kolem ukrajinské hranice míříme k dalšímu cíli naší expedice tj. veselému hřbitovu v Sapanta.
Cestou zastavíme v krčmě a objednáváme nevíme co. Vyklube se z toho držkovka se smetanou a chili papričkama
Reprezentanti ČR v dálkové poznávací cyklistice.
Reprezentanti ČR v dálkové poznávací cyklistice na Veselém hřbitově v Sapantě.
Hřbitov se vyznačuje tím, že mají hodně nebožtíků, ale málo kameníků. Teda žádného kameníka, jenom jednoho řezbáře, který sousedům zhotoví náhrobek s jejich typickou charakteristikou: pošťák, kuchař, četník, notorik, ...
Na obrázku vidíš kompletní družstvo cyklistů - notoriků.
U hřbitova po týdnu potkáváme první dva cyklisty - kdo jinej než čehúni. Vzali to sem z Michalovců přes Koločavu.
Pokračujeme v tradici, Bondy běžel pro Flirt vodku, Bulharsko nebo Rumunsko, Balkán jako Balkán.
A ještě pár obrázků z veselého hřbitova:
Chudák se upil s kamarády.
Motorista ukončil život nebohé.
Paní učitelku kleplo, samej blbec, idiot, blbec, idiot a jen támhle sedí dva blbci vedle sebe.
Spadla na něj kláda když kradl z panskýho.
sobota 10. 8. 2024
Občerstvujeme se před přejezdem sedla Pasul Huta, ještě nám zbývá 248 metrů výškových.
Pro změnu fazolová zupe s obvyklou přílohou.
Pohled na ukrajinské město Tiachiv a dál na Zakarpandu, kde jsme byli před válkou.
Dosáhli jsme vrcholu, puntikatý dres vrchaře získal T, v kategorii tlačičů zvítězil A.
V horském sedle nás spasila otevřená restaurace.
Nastal čas přátelení s domorodci.
Hospodský Pietro - vyléčený alkoholik, nás nechá přespat v zahradě pod hospodou. Proto si dáváme jeho bio naturální pálenku i za něj.
Snad se zítra rozední.
Pietro zamknul lokál a odjel do... Než abychom tahali rowery pod terasu do sadu zůstaneme na koberci na terase, psíci již chrání ležení před medvědy, rolniček není třeba.
neděle 11. 8. 2024
Po spánku na červeném koberci pod slunečníky nám Pietro uvařil kávu.
Tak tady se asi vlaku nedočkáme, nu což pošlapeme dál. Na snímku je pouze dominantní část cyklisty B.
Upalujeme z kopců přes slovenskou ves, tak jako jsou v Banátu české vesnice zde zakotvili čobolové.
Do cesty se nám přimotala nedělní oslava ve vesničce Orasu Nou, neodolali jsme a koštujeme vzorky.
Vypadalo to na fesťák, ale místní Porta to nebyla, oceňovali jubilanty z řad místních občanů.
Kopce už máme za sebou a je tu zase kukuřice
Terénní zkratkou jsme dojeli do Odoreu, A průběžně pojídá růžové bobule na bolest zad, simulant, pivinko ho probouzí k životu.
pondělí 12. 8. 2024
Paní ředitelka školy, za kterou jsme na hřišti spali, nás budí a kára že máme opřené rowery o jejich tělocvičnu. Kdyby jen věděla jakou uhlíkovou stopu jsme zanechali opodál za odloženou katedrou.
Posnídali jsme v místním parčíku. Na památníku násilné kolektivizace zemědělců by se našlo místo i pro padlé cyklisty.
Stále ale žijeme, vpřed! zpátky ni krok! Projíždíme okrajovými čtvrtěmi Satu Mára, na čáru to je 8,9 km.
Dali jsme na hromadu zbylé Lei a měníme je za kávu a pivo.
Celní a pasové procedury bez zádrhele, nasměrovali jsme to do již dříve pověřeného kempu Beruška, dnes ujeto 62 km v 46°C na slunci.
Momentálně pohoda, po třech dnech jsme ve sprše smyli nastřádánou solnoprachovou krustu. B a T nakoupili proviant: sýry, klobásy, rajčata, cibuly a po pár pivech v baru se na to vrhnem jak šelmy. Místo na spaní pod širákem máme stejné jak minule.
Po přejezdu do Hungarie se zastavujeme na pivo, za chvíli přichází již trochu unavený domorodec s lahví pálenky, smočíme jazýček, a teď Tě cituji, zbaběle prcháme.
úterý 13. 8. 2024
Konečně se podařilo dokumentovat kemp Beruška, ráno v 6 hod se soukáme z pytlů a po snídani nasedáme, Taťána a noři předpovídají hice.
Konečně potkáváme pořádaného cyklistu i s rodinkou. To je dost žes nás táto vyvez.
Dnešní etapa je tak trochu i vzpomínková. Zde jsme byli v roce 2013 při návratu z Ukrajiny cestou do Tokaje, mají pořád výborný babgulas a i vedro je stejné jak tenkrát.
Cyklista B se odmítá sklouznout v tobogánu, prý by ho museli vyprošťovat místní bratři hasiči.
Tisza, ujeto 63 km, a další vzpomínkové místo kde ještě před dvěma roky fungoval přívoz.
Tady nám onehdy připravili nezapomenutelnou kulinářskou pochoutku: tokajský krém.
Zde nám bylo určeno místo pro rozbalení našeho pojízdného cirkusu.
Čekáme že uvidíme a uslyšíme "ťukající" rybáře při chytání sumců.
středa 14. 8. 2024
Velký Kamenec, tady by nám už měli rozumět bez pantonimního vystoupení.
Je vedro a dusno, organismus cyklisty trpí.
Je to tady - cíl naší cyklo vyjížďky, Borša rodiště knížete Rákócziho. Ujeto 555km na rowerach ✌️. Tábořiště máme sichr, doplňujeme tekutiny Radegastem 12°.
Příště, jestli ňáký bude, pojedeme na tomto komunitním šelmostroji.
Aby byla poznávačka komplet, dáváme jedno Československé - Radegast říznutý Šarišem 👍, a to na bratrství mezi národy.
(Hadův dotaz: Myslel jsi poznávačka, nebo posrávačka?)
Zatím poznávačka, uvidíme co s námi udělají chystané tupláky. Pak už nás z toho vyseká jenom slivka v kempoš varoš.
(Hadova rada: Tak hlavně nechoďte do álejí.
Tábořiště máme jenom pro sebe, večeříme a uléháme pod hvězdné nebe, některé vidím i padat. Přeji nám úspěšný zítřejší návrat do domovů.
čtvrtek 15. 8. 2024
Budíček před šestou, balíme se. Na nedalekém parkovišti vidíme známé auto Ivana. Vše klape jak má, kola na nosiči, harampádí v kufru, cyklisti na palubě a tak se startuje.
Rádio hlásí na dnešek až 37°, to nám ale může bejt ukradený, klimatizovaný vůz to valí nezadržitelně na Západ. Míjíme Košice, Prešov a už tady jsou Tatry. Dopravní situace pod Strečnem je blbá a tak se necháme vézt paní v navigaci přes Těrchovou (zdravíme nerezového Jánošíka), Hrčavu a Jablunkovský průsmyk do Čech.
Navečer mezi 18 a 19 hodinou nás Ivan rozváží k našim drahým blízkým.
Expedice do Maramureše se zdárně končí. Všichni jsme byli mile překvapeni nejen krásnou přírodou, ale hlavně přívětivosti a pohostinnosti tamních lidí a jejich výdobytky. Zdá se nám, že naše prosperující Česko předehnalo již i Rumunsko.
Až si všechny nabyté zážitky a vzpomínky sednou v našich makovicích, rádi se o ně podělíme s kamarády.
Velké díky Mildovi za zprostředkování většiny našich publikovatelných zážitků čtenářům expedičního deníčku a rovněž gratulace všem čtenářům za věnovaný čas a odvahu, kterou museli porojevit při četbě.
Rejža