U Hada

Přejít na obsah
ze školy
Evička má údiv v tváři. Četla ve svým slabikáři,
že když nechce svůj dolíček může z ní bejt Pepíček.
Frantíkovi září očka. Může z něj bejt supr kočka.
Navlíkne si halenku a bude vozit panenku.

Genderový úchylové si pojišťujou svoje love.
Zblbnou naše dětičky a vyjebou jim hlavičky,
dokud jsou ještě maličký.
báseň chcimírská
Když někde řeknu, že jsem Chcimír,
že nechci válku - dohoda má být prvá,
vrhnou se na mně jako vzteklí
a začne na mně lítat mrva.

Už jsem si na to vlastně zvykl,
přece to není poprvé.
Ale líp na pleši kupku hnoje,
nežli mít ruce od krve.
Třicet procent jich poznám z dálky. V rukou mají třepetalky,
nadšeně se štvou a potí užiteční idioti.
Další třicet dílů ze sta tuší kam je vede cesta.
Za ušima podělaní ze strachu se cíli klaní.
Třicet procent vychytralých, naven silných, uvnitř malých,
rádi špinavou hru hrají. Plné kapsy z toho mají.
Dává mi naději a sílu že celek je ze sta dílů.

Demokracie

Písničku Demokracie od Karla Kryla určitě znáte.
A mně nedalo, abych si k ní nepřidal ještě jednu sloku.
(Karle, promiň)
Už zase vztekle voláte s bělmem podlitým krví,
do války hnát nás hodláte, prý nejde cuknout zpátky.
Zase nám kvéry rozdáte, není to případ prvý,
kdy znovu mají oplakat své syny naše matky.

Prý se o míru nejedná a válčit bude povinné,
nazýváte nás Chcimíry a mírovími štváči.
Nežli se zkusit dohodnout, necháte zmírat nevinné?
Do toho s vámi nepůjdem, vy válkychtiví sráči!

Svoje děti vám nedáme, neušlapem své Galény!
Maršálové a Krügové, už odtáhněte ze scény!

Myslím, že je na čase pustit si tohle:  Bílá nemoc
Návrat na obsah