Píseň covidová o zanedbané léčbě
Tak tohle mám z vlastní zkušenosti. Teda tu čtvrtou sloku už naštěstí ne.
A hlavně si už od začátku myslím, že namísto obrovskýho tlaku na nepříliš fungující plošnou vakcinaci, by se měl stát radši starat o monitorování nakažených a zajištění přednemocniční péče. Nemocní by potom nepřicházeli do nemocnic v kritickém stavu a určitě by jich tolik nezemřelo.
Lékařova informace: Až ti bude blbě, volej záchranku - to je snad výsměch pacientovi.
Vlítnul ke mně domů covid a tak jsem se lekl moc.
Hned jsem volal doktorovi a žádal ho o pomoc.
Netušil jsem, že jsem mu tím připravil odvahy zkoušku,
nežli sáhnul na telefon přes sluchátko natáh roušku.
A potom už mluvil ke mně: "Do postele zalez hned!
Když ti bude hodně blbě volej stopadesátpět."
Je to fundovaná rada, je holt vidět odborníka.
tak jsem mazal do postele, přesně jak pan doktor říká.
Bez léčení, bez pomoci nechali mně ležet doma,
tak se aspoň modlím k Bohu - v těhle chvílí každej ho má.
Nějak slábnu v mokrým triku. Já, kterej jsem lámal skálu.
Až když mám smrt na jazyku, převezli mně do špitálu.
Poulím horečnatý oči: Je to tu všechno naruby.
Doktoři i jejich sestry všichni padaj na huby.
Zkoušejí mně zachraňovat, dávají mi všechnu péči.
Ale jak vykurýrovat, když tě začnou pozdě léčit.
A tak bych rád shora dohlíd, aby na hrob nápis dali:
"Sic měl covid, ale umřel, že na něj tak dlouho srali"
Související odkaz:
Znám mnoho případů, kdy praktický lékař nic nedělá a po telefonu jen sdělí cosi se závěrem, když vám bude hůř, zavolejte si záchranku – pak není divu, že je tolik lidí hospitalizováno. zdroj zde