Pruty
knížete Svatopluka
Zas kolébka nás, Slovanů se dělí?
Zas tělo krvácí a srdce puká?
Dopustili jsme, co nepřátelé chtěli,
zapomněli jsme na otce Svatopluka?
Jak velikosti málo a jak velká naše malost
co doprovodí nás pochmurnými rány.
Udělali jsme svým otrokářům radost
a nechali je stát našimi pány.
A zpovzdálí se potutelně chlámat,
jak se jim podařilo rozdělit a zlámat.