1. 4. Wáranásí - U Hada

Ráno vstáváme v 5 hodin a jdeme na východ slunce nad Gangou. Už jsme tam dlouho nebyli. Za 1.200 rupek si na 1.5 hodiny pronajímáme loď. Boottmann nás prováźí kolem pobřeží, sledujeme obřady a ranní koupele mnichů, praní prádla, pálení nebožtíků i plovoucí těla těch, kteří neměli na dřevo. V jednu chvíli si náš převozník vyčistil dřívkem zuby, naklonil se přes bok loďky a výplachl si pusu vodou z řeky. No, ustál jsem to.

V hotelu si dáváme snídani - tousty a čaj. Čaj je dobrej. Nemaj tady wifi, prej kvůli vedlejšímu chrámu, asi aby vlny nerušily Višnu. Takže se na internet zase nedostanu.
Dopoledne procouráme po městě. Špína, bída, beznaděj. Když si odmyslíš motorky, elektriku a mobily, tak tady zůstal zachovanej středověk. Lidi spí na ulicích v prachu a bordelu. Žebráci maji ohnilý ruce a nohy. Po ulicích tečou splašky. Buďto povrchu, anebo v kanalizaci, která je asi 20 cm pod povrchem a každý dva metry je propadlá a tím otevřená. Ke chcíplý opici kterou někdo našel a položil na dlažbu se házejí drobný peníze a kytky.
Kupuju si kolu. Je teplá. Lednice v prodejně se zapíná jen na tu chvilku, kdy se z ní vyndává nechlazený nápoj.
Verča si fotí fakíra s kobrou. Já se fotím s policajtama.

Před dvanáctou opouštíme hotel a necháme se odvézt motorikšou na Sarnath - místo prvního Budhova kázání. Jízda tuk-tukem je výživná, jako vždycky. Sarnáth je v trochu klidnější čtvrti. Kolem Budhy je docela příjemná zahrada.

Ostatní se procházejí a prohlíží nějakou pevnost. Já sedím na lavičce a bojují se svěrači. Pak se objevuje turisimfo s veškerým zázemím. Vím, že válka není u konce, ale tuhle bitvu už jsem vyhrál.

Stúpa Garnet, ruiny svatyně, zbytky čtyř klášterů, nějakej chrám - Primátor nikde.

Dávám si hranolky, Pepek a Lukáš rizoto, Vera nudle s kuřecím. Moje volba nejlepší. Rikšy nás dovezou na nádraží Mughal Sarai na poslední chvíli, ale vlak má sekyru. Pozorujeme ještěrky, fotíme krysy, odháníme mouchy.
Tak zpoždění vlaku prý má být 1 hodina. Pijeme limo. Pepa napočítal 70 nákladních vagonů za jednou lokomotivou.
Tak zpoždění prej dvě hodiny. Verča s Lukášem se snaží přebukovat lístky na lepší třídu, ale nejde to.
Zpoždění má by tři hodiny. Kupujeme Nescaffé za 10 rupek.
Zpoždění má být 4 hodiny. Nikam nespěcháme, ale už mě to začíná srát. Hnusný posvátný krávy vyžíraj posraný indický koše. Verča je taky v pohodě, jen vykřikuje, že to jsou všechno indický zmrdi.
Nakonec po 4.15 přijíždí náš vlak. V kupé se na našich lehátkách povalují nějací neplatiči, takže se hádáme o místo. Nakonec nám pomáhá průvodčí a vítězíme. Ve vagonu ještě větší humus, než minulé. K blití.

Náš bootmann




Východ slunce nad Gangou




Modlitba před očistnou koupelí




Krematorium frčí už od rána




Policajti jsou přívětiví




a kamarádští.




Jídelna, noclehárna, koupelna i toaleta na pár metrech čtverečních




Hotelový vrátný




Budha je veliký




Ještě pár památek




a jdeme na vlak.




Pojedeme s podezřelými zavazadly

A hromada dalších fotek z tohoto dne je zde

další den