31. 3. Wáranází - U Hada

Vlak ho valí jako o závod. Ve dvě hodiny v noci jsem si ve spánku spletl skupenství a přišel jsem o první slipy. Vrhnul jsem je záchodovým okýnkem ven. Však oni už si je moji Indové najdou a vyperou.

Ve Waranasi  jsme v 10.40. Před nádražím se nás ujímá nějaká domorodkyně a zajišťuje nám motorikšu. Drožkař se nás snaží odvézt do jiného hotelu, než chceme my, asi aby dostal od hoteliéra bakšiš za ulovené duše. Když trváme na svém hotelu, zastavuje nám tak blbě, že musíme jít asi půl kilometru k hotelu pěšky.

Během pozorování cvrkotu kolem se mi zdálo velmi zajímavé vytváření nového odběrného místa elektrické energie. Asi odborník - hodně černý elektrikář s oranžovou gumovou rukavicí na pravé ruce stojí na balkoně a připojuje drát bez izolace do ukrutné změti jiných drátů nepochopitelné namotaných na sloupě. Nakonec zvolí takový přípojný bod, kde to hodí největší blesk.

Hotel La-Ra India je lepší, než byl ten v Dillí. Před vchodem stojí uniformovaný  pikolík zapomenutý tady z koloniálních dob a při každé cestě kolem zdvořile ale, jsa si vědom své důležitosti, pyśně salutuje. Postele jsou slušný. V koupelně teplá voda. Cena za osobonoc 750 rupek.

Jdeme se podívat na Gangu. Plovoucí mršiny krav, koupající se děti a mniši. Z města, které je nad úrovní řeky tak dvacet metrů se k řece schází po desítky metrů širokých schodištích, tzv. ghátech.
Ghát Manikarnika je nejznámějším z nich. Spalují se tady zemřelí. Hinduisté věří v reinkarnaci a ten, kdo je tady zpopelněn se už nemusí zúčastnit dalšího života, ale čeká ho věčná nirvána. Nebožtíka nejdříve odnesou na zdobených nosítkách do Gangy, kde ho opláchnou a pak ho přenesou a vyklopí na hranici. Na spálení těla je zapotřebí asi 200 kg dřeva. Nespalují se zde děti, těhotné a malomocní. Ti dosáhli svatosti přímo a jdou do Gangy rovnou.
Nechat se spálit tady, na Ghátu Manikarnika je celoživotním snem většiny Indů. Staří, kteří čekají ve Waránází na smrt žebrají o peníze na dřevo. Denně se tady zpopelní asi 200 lidí. Silný zážitek, ale přebily ho další problémy se slipy. Ještě jsem stihnul dát místní vrstevnici 30 rupek na ohřátí a mazal jsem se převinout.

Opět voňavý a čistý jdu s ostatními śopovat. Nakupujeme dvoje kalhoty, patero trik, jeden ubrus a dva přehozy. Asi hodinu smlouváme, a nakonec odcházíme spokojený, ale stejně oškubaný. A navíc bohatší o kvalitní indické zboží a nový kulturní zážitek.

Na večeři jdeme naproti ho restaurace Kes Harri. O maso ve Wáranází nezakopneš. Je to tu samej bíložravej hinduista. Vo chlastu ani nemluvě. Dáváme si nudle, rýži, pizzu a čaj. Dá se na tom přežít, ale na pokoji si musím dát supercloumáka.

Večer ještě jedna morbidní vycházka ke Ganze - no já bych tam už nemusel.

Život na dráze



Život podle dráhy



Hladovec, nenabídnul



Pepa na třetím štoku



A už jsme ve Váranásí



Indiánský elektrikář vytváří nové odběrní místo elektřiny



Kráva indická



Jdeme se podívat na Gangu



na pohřebišti je živo



Nákup textilu je hotový rituál



Sociální zařízení vypadá slušně



ale jen do výše obkladaček

A hromada dalších fotek z tohoto dne je zde

další den