14. 4. Pokhara - U Hada

Večer jsem do sebe nacpal další dva paraleny a přes noc jsem úplně propotil postel. Ráno šli Verča s Pepou na nákupy, takže jsem propotil ještě Verčinu postel. Po návratu jsme zašli na terasu na čaj. Maj tady všechno na háku, na čaj jsme čekali hodinu.

Venku už je přístavenej taxikář abychom přejeli do Káthmándú. Odjizdime v 11.30. Chtěli jsme auto pro sebe, tak máme Toyotu Hiace pro 20 lidí. Každý svoji řadu sedadel, takže by se dalo i natáhnout a pochrupovat, ale brání tomu extrémně prosezená sedadla a péra tlačí do zad. Ale i tak to je krása, když se nemusíme tlačit s dalšími patnácti pasažéry.
Koupili jsme si nejen pohodli, ale snad i bezpečnost. Přece jen poloprázdné auto je živější a v případě problému může šlápnutí na plyn lecčemu zabránit.

Po cestě je bouračka. Náklaďák značky TATA (co mi to jen připomíná) to nakrosil do protijedoucího autobusu. Snad to byly jen plechy.
Krajina je samej kopec, údolí, zaráčka, serpentina. Pořád je na co koukat. V jednom místě se opravuje silnice. Štěrk na vysprávku děr nosí z hromady baba v nůši.

V 16.30 jsme v Káthmándú. Je tu 29 stupňů. Ubytování Verča včera vybrala přes internet v hotelu Buddha Land. Pikolik vynáší Pepovi batoh. Po zkušenostech z Darjellingu radši popadnu a odnesu svůj bágl sám. Už v přízemí pindám, že doufám źe nebydlíme v sedmém patře. V prvním patře nadávám: "Nojo, ještě vejš". A v mezipatře přidávám: "A ještě v protisměru bába tlustá". Odpovědí je mi krásné české: "Dobrý den". Další faux pass už jsem nestihl, bydleli jsme ve druhém.
Hotel je opravdu dobrý a čistý, 11USD / osobu.

Tata nezná bratra



Benzinka


A hromada dalších fotek z tohoto dne je zde

další den